Vyhledat
  • Jakub

Bikové nebe 2

Prolog

...díky nouzovému stavu jsem konečně našel trochu času napsat o našem druhém výletě do evropské bikové mekky, tedy do Finale Ligure.

Všude kolem nás je plno děsivých informací o korona viru, úmrtích, hrozbách a karanténách. Tak mi dovolte zavzpomínat na chvíle kdy o pandemii v Itálii (Evropě) nebylo ani památky. Možná taky trochu osvěžit mysl a zavzpomínat na úžasné chvíle u moře na kole, s kamarádama.



Je polovina prosince

Nejsme přece žádní nováčci, už jsme tu přeci byli v březnu 2019, tak organizování tohohle výletu není tak náročné jako když jsme sem jeli poprvé. Jediná výraznější změna je, že nás jede jednou tolik :-)


Zkoušel jsem hledat ubytko, někde níž u pláže abychom nemuseli šlapat 736 schodů, ale stejně jsme nakonec zůstali u Davida v Casa di Barbara. Pronajali jsme si 3 apartmány a tak měli skvělý komfort. A poučeni z předchozích nezdarů jsme již z ČR byli v kontaktu s naším guidem Fabriziem Insserou, aby s námi počítal a připravil pro nás 3 dny bikování. Termín akce padnul na první půlku prosince. V tomto období tu bývá v průměru 12-16 stupňů.


Cesta

Tentokrát jsme si pronajali trochu větší dodávku. Devítimístný Ford Transit do kterého se nás poskládalo 7 včetně kol a veškerý bagáže. No bylo to tip top, ale pohodlí pro cestující bylo fajn. Vyrážíme tentokrát přes den, takže sraz v 5 hodin ráno v Průhonicích. Po hodině se nám podařilo všechno poskládat jako tetris. Kola jsou obalená bublinama, molitanama. No vypadá to jako když jede polský zájezd kempovat pod stan na Rujánu. Před námi je cca 1100 Km. Navigace ukazuje příjezd cca v 19 h. Tak jedem!


Nálada na palubě je perfektní, a tak cesta rychle ubíhá. Ríša si sedl na sedadlo navigátora a nejen že skvěle navigoval, ale taky řidiče kompletně zásoboval jídlem pitím. No to se to pak řídí , že nechcete půjčit volant někomu jinýmu :-) Kolem osmé večer jsem na místě. Potkáváme se zde s druhou částí výpravy Tomášem a Jelenem. Vybalíme kola, tašky hodíme na pokoje jdeme si dát něco dobrého k jídlu. Ve městě je spousta podniků, akorát jsem tu lehce mimo sezonu, tak ne vše je otevřené. S Fabrim si vyměňuju pár sms a domlouváme ranní sraz na 9 hodinu před jeho kanclem. Venku prší. Ale na zítřek hlásí jasno a 12 stupňů... tak se všichni těšíme až vyrazíme na kola.




Den 1 / Nato Base

Ráno vstávám kolem půl osmé. Sluníčko zdá se taky a já se kochám úžasným pohledem na probouzející se Finale Ligure.


Sraz máme v osm před garáží abychom společně vyrazili na snídani. Volba padla jako vždycky na naší oblíbenou pekárnu. Po vydatné snídani se ještě lehce porozhlédneme po náměstí a pak frčíme za Fabrim na sraz. Po pár minutách jsme v kanceláři MTB Italy. Ve dveřích nás už vítá tenhle usměvavý Ital, který nám bude po 3 dny dělat společnost. Ladíme detaily dnešního tripu a za chvilku už na nás čekají shuttly. Nakládáme kola a vyrážíme směr Nato base.



Když se začínáme drápat směrem k opuštěné základně Nato tak nám trochu tvrdnou úsměvy na tvářích. Vypadá to totiž, že na vrcholcích je sníh. Nechce se mi tomu věřit, ale když náš shuttle hrabe na ledu a nemůže dál jet, je jasno. Stojíme pod Nato base, sundaváme kola a je zima jako kráva. Tipuju pocitově mínus pět protože fouká dost silný vítr. Už to hned samozřejmě schytávám..."slíbil jsi nám teplo..na tohle jsme mohli zůstat v Praze" :-)



No k základně to není už moc daleko, ale zima je fakt jak v ruským filmu. Vyšlapeme asi kilometr a jsme tam. Přes velký vítr a rámus z obřích větrných elektráren není pomalu slyšet vlastního slova. Obligátní focení na vrcholku se snažíme zkrátit na minimum, abychom co nejrychleji klesali níž do teplých proudů :-)



Traily z Nato base jsou zasypané listím a na tom leží ještě deseticentimetrová vrstva sněhu. Je teda potřeba být ve střehu, nikdy přesně nevíš co je pod sněhem a listím. Sjíždíme niž po zasypaných trailech a docela se rozehříváme. Navíc v lese tolik nefouká, tak je pocitově trochu tepleji. Kupodivu je tu liduprázdno, kromě nás tu není ani živáček. Čím víc klesáme tak je samozřejmě tepleji. Po hodině jsme zastavili na takové spojovačce, aby nám rozmrzly nohy. Já si samozřejmě zimní tretry nechal v Čechách, klasika :-)



Po 15 minutové pauze vyrážíme a čeká nás drobné stoupání na druhý hřeben. Tohle si pamatuju z března a těším se na traily, které nás čekají. Po stoupání následují kamenité pasáže, které poctivě prověří naše odpružení. Postupně se blížíme k půli cesty, a to k obědu. Kotvíme v místní restauraci (stejně jako v březnu). Vše je tu přichystané, někteří kluci dobíjejí pro jistotu baterky, někdo dobíjí sám sebe :-)



Po hodince a půl vyrážíme dál. Nejdřív si střihneme krátký ale svižný flow trail, který nás vykopne zase u restaurace. Pak pokračujeme dál do pasáže, který říkám pracovně "Afrika" nevím proč, ale připomíná mi to jízdu v africké stepi. Hlína trailu je zbarvena do ruda. Je zábavný se proplétat trailem obrostlým travou mezi nízkými keři a pohrávat si s lehkými dropy. Tahle pasáž je fakt nádherná. Končí asi po 2 kilometrech.


Potom šlapeme po šotolinových cestičkách dál. Směr 24h Finale. Tady se jezdí ten slavný XC závod. To už bude moře přímo pod námi. Sjíždíme dál směrem k městu Noli. Čeká nás ještě pár výživnejch dropů a pak urban trail (schody) až do města. Z Noli vyrážíme směr Finale Ligure. Cesta je příjemná, asi 12 kilometrů podél pobřeží. Těším se do sprchy a na večeři..


Den 2 / Monte Carmo / Melogno

Ranní sraz jako vždy v 9 hodin v kanceláři. Původní domluva, že prozkoumáme východní část kopců nad Finale, z důvodu nesjízdných trailů, vzala za své. Vydali jsme se tedy do západní oblasti Melogno a Monte Carmo. Přiznám se, že to tady nemám moc rád. Místní traily jsou trochu techničtější a skladba je trochu víc kamenitá. Vyrážíme shuttlem a čím víc stoupáme, tím víc se halíme do mlhy. Nevím proč, ale když jsme tu byli v březnu, vypadalo to úplně stejně. Akorát tu teď byla zase zima jak v eskymácký tělocvičně a všudypřítomný vichr z hor.



Nemáme z té hrůzy fotky, nikdo nechtěl vyndavat ani telefon jaká byla zima :-). Teda kromě Fabrizzia. Začátek druhého dne nebyl teda moc přívětivý. Asi po 6 kilometrech stoupání po lesních cestách, jsem si oblékl ještě 5 vrstvu oblečení a doufal, že to ve zdraví přežiju. Byla taková zima, že i "někomu" zamrzla sedlovka na e-biku od "velmistrů" z nejmenované značky :-))



No přežil jsem to, ale s následky. Samozřejmě jsem se rozplácnul na stoupacím kamenitým trailu . A se zacvaknutýma nohama v nulový rychlosti spadnul mezi kamení. No bohužel jsem si vykloubil rameno, tak bylo trochu po radosti. No nic, stoupací trail vedl další asi 4 kilometry k restauraci, kde jsme měli domluvený oběd.



Tenhle trail byl fakt hnusnej a spousta z nás dala Fabrimu mnoho dalo by se říct nepěkných jmen :-) Na oběd zastavujeme v restauraci uprostřed lesa stejně jako v březnu. Vítá nás usměvavý kuchař s přítelkyní. Když nosí na stůl samé domácí dobroty nálada je hned lepší. Samozřejmě jsme je zase vypili. Nejdřív došlo pivo. Tonda jich měl asi 6 :-) No když začalo docházet i limoncello bylo na čase zvednout kotvy. Já se ještě trochu v agonii rozhodl, že dolů pojedu už jen po cestě a traily nechám trailama. Ještě se ke mě přidal Tomáš a Míra, který zase urazil brzdu. Zbytek výpravy pokračoval po vydatném obědě dolů po trailech. Sraz jsem si dali v Pietra Ligure v baru na promenádě. Kupodivu jsme se tu všichni celí sešli a kluci si ten zbytek trailů myslím užili :-) Valíme směr apartmány. Z Pietra Ligure asi 6 kiláků podél pobřeží na pohodu. Tonda s Mírou šli pěšky, bez pumpičky s defektem ale s pivama :-)



Tomáš K. se domlouvá ještě s Fabrim, ohledně servisu jeho tlumiče, takže je čeká ještě cesta do servisu. My ostatní jedeme domů a odpočíváme. Dnešek byl hustej. Čekáme na ostatní a těšíme se na večeři. Zítra nás čeká vyhlášený "Roller Coaster"




Den 3 - DIN / Rollercoaster

Začínáme jako vždy v 9 hodin u Fabriho. Dnes ale nikam nespěcháme. Je třetí "rizikový" den, tak prý trochu zvolníme. Čeká nás návštěva servisu, kde vyzvedneme Tomovo kolo s repasovaným tlumičem. Pak pokračujeme na kraj Finale, kde si nás bere do parády Fabri a zase nám vštěpuje do hlavy základy jízdy v terénu. Ani se mu nedivím, chce mít jistotu, že ten Roller Coaster přežijeme. Nejsme žádný DH střelci. Po půl hodině "trénování" doráží shuttle a vyrážíme směr DIN, kde je nástup na Roller Coaster.



Dneska je nádherně. Teploměr ukazuje 16 stupňů. Na vrcholku vykládáme kola. Dneska by to šlo. Najíždíme na první trail. Colonnello Din je branou k bájnému Roller Coasteru. Colonnell je super, lesní flow, plný umělých drobných skoků. Je velmi zábavný jen je potřeba se trochu soustředit. Navíc je tu dneska docela dost bikerů. Tak musíme dávat pozor abychom se nepletli.



Pokračujeme dál na Roller Coaster. Už chápu proč se tak jmenuje (horská dráha) Opravdu je to nahoru dolů. Některý dropy "vytuněný" ještě i schody z klád jsou fakt na srdíčko, ale i tak je to fakt super zábava. Tobogán střídá drop, navazuje další vlna velká jako menší rodinnej domek a pak další drop.. prostě super! Asi po 8 kilometrech tohle bike porno končí na asfaltové cestě. No končí, ono vlastně pokračuje sekcí S2, která je trochu ostřejší. Já jí teda nejel, měl jsme obavy o už tak dost pochroumané rameno. Co ale kluci vyprávěli- nemělo to chybu!



Scházíme se u malého kostelíka a pro dnešek je s trailama konec. Je poslední den, tak ať zůstaneme v celku. Fabri nás prý vezme na oběd do restaurace s nádherným výhledem, tak se nemůžeme dočkat. Cestou panuje uvolněná atmosféra, vyprávíme si zážitky z trailu.


Proplétáme se uličkami městečka Verezzi a stoupáme nad město. Vyjíždíme až úplně nahoru k malebnému kostelu jehož součástí je i restaurace La Rosa dei Venti. Neskutečné místo. Sedíme venku na terase. Paní nosí na stůl a my se kocháme nádherným výhledem.

Už vím, čemu říkají Italové dolce vita! Nespěcháme, kecáme, fotíme a nasáváme prosincové paprsky slunce.




Teď už nás čeká urban trail směrem k moři. Kamenitými traverzami sjíždíme na pobřeží. Dokonce i náš guide chvílema bloudí. Máte opravdu pocit, že každou chvilkou někomu projedete obývákem ve chvíli kdy bude koukat na svůj oblíbený pořad. No a nakonec se dokonce připleteme i na místní funus, takže potichu otočka a zpátky nahoru. Chvilkama to bylo fakt tak tak na řidítka :-) Uff, jsme dole na pobřeží. S Fabrizziem se domlouváme na společné závěrečné večeři ve vyhlášené restauraci. A vyrážíme směr Finale. Čeká nás balení protože ráno v 6 budeme nakládat a vyrážíme směr ČR.



Uteklo to zase jako voda. Finale Ligure není pro každého. Jak říká Fabrizzio, ve Finale je těžké najít lehké traily. I když jezdíme ty nejednoduší, nejsou zas tak jednoduché. Má to jednu výhodu a to je fakt, že se zase posunete o kus dál a to co jste měli problém dát v Čechách, vám přijde jednoduché. Takže ano, má to smysl. Každá věc, která vám něco dá se vyplatí. Nevím jaká bude situace, zda se letos ještě do Itálie podíváme, protože všichni víme co se tam děje za hrůzy. Držím jim palce ať to zvládnou. Už jen proto, že jsou tam moc fajn lidi a skvělý bikování. Držím palce i nám ať to zvládneme. Ať brzy můžeme vyrazit na kolo bez roušky a strachu, že se nakazíme.

Držte se.




Galerie:





#electricbikers#electricbikerscz#finaleligure#rollercoaster#natobase#italy#emtb#emtbnews#emtblife#trip#bikingtrip#blog#ebike#elektrokolo#mtb#trails











0 zobrazení

Instafeed

  • White Facebook Icon
  • White Instagram Icon
  • White YouTube Icon

© 2018 by Electric Bikers CZ