S e-bikem do Saalbachu

Aktualizováno: 27. 9.


Oblast Saalbach - Hinterglemm je mezi bikery dost známá a taky bych řekl, dost oblíbená. Já o ni často slýchával, ale nějak mi nevycházel čas se tam dostat. Letos v srpnu se to konečně změnilo. Původně jsme na začátek září plánovali bikováni v Livignu, ale kvůli pracovním povinnostem to nešlo. Nakonec jsme se tedy rozhodli i kvůli počasí, že vyzkoušíme starý dobrý Rakousko.


Jasně, někdo může namítat, že je to tady spíš pro analogový kola a že je e-bike zbytečný. Ale opak je pravdou a když už vám traily polezou krkem, můžete vyrazit na nějakou skvělou vyjížďku, kterou pro vás přichystali místní. Ale o tom až později...



Tahle biková kolébka je opravdu velkolepá. Právem patří k největším bikovým regionům v Rakousku. Skládá se z několika propojených středisek: Saalbach, Hinterglemm, Fieberbrunn a světoznámý Leogang. Zázemí mají Rakušáci opravdu zmáknutý. Je to tam prošpikovaný ubytováním všeho druhu a vybere si tady opravdu každej. Od luxusních hotelů až po příjemný levný penziony. Doporučuju vybírat ubytováni, které obsahuje Joker Card. Ta nejen že vám umožní vstup do různých městských atrakcí, ale každý den máte 2 jízdy na lanovce zdarma. Navíc díky Joker Card máte 30 % slevu na nákup permanentky a to se docela vyplatí!




Co se týká infrastruktury, tak ve městě je spousta bikových prodejen a servisu, takže pokud se stane nějaký průšvih.. dá se to operativně řešit ;-) O restauracích a barech ani nemluvě, ale řekl bych, že tu není tak živo jako v Italii.. no holt jsme v Rakousku..


Jednou z obrovských výhod, které tohle středisko má, jsou jejich webový stránky www.saalbach.com. Jsou vypimpený skoro k dokonalosti. Nejen, že tam najdete značení všech trailů a lanovek, ale také různé tipy na výlety a "výzvy". Jedna je obzvlášť hustá se jmenuje "The Challenge - biko your limit" a máte v podstatě během jednoho dne objet všechny vrcholy a sjet vybraný traily. Délka je opravdu decentní, jen asi 90km :-)


Jinak u každý nástupní stanice lanovky samozřejmě najdete detailní mapy do kapsy. Zázemí a WC a na vrcholcích je spousta dobrejch hospod. Trasy a traily jdou docela dobře značený, tak se jen tak neztratíte.





První metry

Ráno jsme se domluvili, že zkusíme na začátek něco jednoduššího na rozhejbání :-) Volba padla na vrchol Kolhmainskopf (1794 m.n.m.) a na Jokera jsme vyjeli první rundu lanovkou až na vrchol. Zkoušíme modrý Panorama trail, který se v dolní pasáží mění na Monti Line. Po ránu jsou traily narvaný jak tašky na dovolenou do Chorvatska. První kiláky jedeme v pěkným vláčku. Nic méně později se to rozmělní a na trailech panuje normální provoz. Nutno říct, že koncem sezóny je to tu docela rozbitý...teda hlavně dost vybržděný. Za tyhle rolety by se nemuseli stydět ani v oddělení závěsů v Ikee.


Co mě teda úplně dostalo, je rozmanitost a krása okolní krajiny. Od zelených lesnatých pasáží až po volné pláně a pastviny. Takhle se mění i traily a je to fakt něco, co stojí za to.



Panorma trail

je nádherný a plný krásných výhledů, je to jak z kýčovitého plakátu nějaký cestovky. Později se vjede do lesní části a mění se v Monti line. Oba traily jsou modrý a docela na pohodu. Nejsou tam žádný záludnosti až na krávy, které svačej uprostřed lajny :-D


Rozhodli jsme se, že zkusíme přejet do Fieberbrunnu a tak vyzkoušet část zmiňovaného 90km výzvy. Po menších korekcích trasy, jsme uhnuli z Panorma trailu a pokračovali dolů do vedlejšího údolí. Klesání má skoro 6-7 kilometrů a chvilkama to klesá opravdu docela dost. Je potřeba brzdit přerušovaně a s citem, jinak odpálíte kotouče a desky udělají pá pá :-)



Ve Fieberbrunnu jsem nasedli na lanovku Streuböden, která je tvořená z takových kabinkových vláčků. Chvilku se čeká, ale není to vůbec nic hroznýho. Nahoře je docela dobrá restaurace, kde si můžete dát řízek přes celej talíř :-) Dolů jsme vyzkoušeli Schweinestberg trail, který se mi líbil asi skoro nejvíc. Nejen, že nebyl vymletej, ale měl parádní flow a nádherný lesní pasáže.




Dejte bacha, protože cesta zpět je trochu delší, než by se mohlo na první pohled zdát. Varianta jedna je vrátit se po stejné cestě po které jste přijeli, což je docela dost do kopce. Varianta 2 je jet údolím na Saalbach ale povodně tam prý strhly mosty, tak je neprůjezdná. Varianta tři, jet na Hochfilzen a pak na Leogang. To je asi 16 kiláků a bacha, lanovky jezdí jen do 16:30. Takže jsme museli kopnout do vrtule abychom to stihli.

Lanovkou Asitzbahn se dostaneme těsně pod vršek Kleine Asitz.

Pak pokračujeme nádherným stoupacím trailem (Asitz trail) směr zpátky na Kohlmainskopf. Cestou se kocháme nádhernými pitoreskními výhledy. Je to fakt jak z nějakýho promo filmu na Alpy.






Po zdolání stoupacího trailu na nás čeká fakt lahůdka. A tou je Wurzel trail. Jak název napovídá (Wurzel - kořen), tak opravdu trail je tvořený téměř z 80% jen z kořenových pasáží. Děkoval jsem bohu, že mám celopéro a ještě k tomu e-bike. Cestou jsme předjeli partičku na analogových hardtailech. Slyšel jsem samý šajze, šajze...


Tím, že jsme stihli snad poslední jízdu lanovky nahoru, tak byl celej kopec, v šest večer, jenom náš! Skvělá odměna na konci dne v podobě opuštěného kopce a prázdného Panorama trailu, byla vážně luxusní. Sjeli jsme dolů do města, dali pár piv a těšili se na další dny plný dobrodružství.





Hacklberg trail

Lanovkou Schattberg Xpress se dostanete na druhou stranu údolí. Než bys řekl švec, stojíme na vrcholku Schattberg - Ost. Odtud to pustíme po červený X-line a napojíme se na další lanovku na Schattberg - west. Tady začíná legendární červený Hacklberg trail, který měří něco přes 5 kiláků. Jízda je to parádní, je tu sice trochu provoz, ale to vůbec nevadí. Cestou dolů nás chytne lehká přeháňka, tak se v polovině kopce zastavíme na limonádu v horské boudě. Po necelé hodince pokračujme dolů. I když je docela mokro, trail drží jak židovská víra. Výhodou místních trailů je, že u toho fakt někdo přemejšlel a nejsou tady žádný záludnosti. I když jedete na "voči" tak je to relativně rychlý a bezpečný.





Napojujeme se na Buchegg trail a pokračuje parádní flow dolů. Celej trail je zakončený hustou sérkou traverzů. Měl jsem z toho zamotaný ruce jak vánočku. A najednou koukám a jsme dole, v Hinterglemmu.


Po týhle motanici, jsme chvilku oddechli. U lanovky ošplouchli kola a pokračovali na protější kopec. Na druhý straně jsme vyzkoušeli ještě Blue line. Je sice modrá ale některý pasáže by se nemusely stydět ani za červenou barvu. Trochu za to může i stav trailů na konci sezóny, ale není to nic hroznýho:-)




Best value for money?

Tedy, vyplatí se zajet do Sallbachu na pár dní bajkování? Rozhodně jo jo jo jo!!! A navíc se budete chtít vrátit. Normálně se přistihnu jak během dne myslím na ty krásný zelený kopce a voňavý lesy..a obří řízky :-D Ne teď bez legrace. Jsem z toho nadšenej a už v hlavě spřádám plány, že se sem hned na začátku léta opět vrátím. Ale už budu trochu chytřejší a věřím, že si to užiju ještě víc!



Galerie






583 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše