Ve finále Finále

Je asi desátýho ledna a já sedím u okna a koukám na tu slotu venku. Takový to hnusný lezavý počasí ve kterém se ti nechce vůbec nic, natož jezdit na kole.


Chybí mi kolo! Chybí mi kolo, nějak normálně...né v 15 vrstvách a litrem horký griotky v batohu. Nevím ani jak, ale najednou mě to trklo. Proč nejet někam za teplem i s kolem. Hned se koukám na počasí. Jak je třeba v Itálii ? A hele Finale Ligure! Vyhlášená bajkerská destinace, plno trailů...a navíc začátkem ledna slunečno a 17°C. To zní víc než skvěle, ne? Akorát je to asi 1100 kiláků a pro jednoho je to docela porce.

Naštěstí jsem se díky pořádání Electric Bikers Campu seznámil s novými lidmi. Napsal jsem svůj nápad Luďkovi. Ten se toho hned chytil s vervou sobě vlastní. No a plán se začal rýsovat. Oslovil ještě dva známé e-bikery a výprava byla kompletní.


Výhled z pokoje - apartmán Casa di Barbara

Začínáme plánovat...

Nejdřív termín, ubytování a pak hlavně, jak se tam ve čtyřech dostat. Jet ve dvou autech se mi nechtělo. Je to jak když jedete na výlet s manželkou, poloviční zábava a dvojnásobný výdaje :-) Termín jsme stanovili na půlku března. Podle dlouhodobých předpovědí má být počasí stabilní kolem 15-18 °C. Luděk si vzal na starost plánování trailů a zodpovědně zjišťoval detailní informace ohledně Finale. Začal mě zásobovat videama z trailů a nabídkama hotelů. Ubytování jsme nakonec sehnali v takovém private house Cassa di Barbara přímo ve Finale Ligure. Moc hezký dům s výhledem na moře. Navíc mají zabezpečenou garáž s kamerou a zázemí na mytí kol. Majitel David je biker, takže není nic problém. Check in je možný hned ráno po příjezdu, tudíž žádné komplikace. Jediná nevýhoda je že je to trochu v kopci. Tady je skoro všechno v kopci, když teda zrovna nejste dál než 200 metrů od pláže. No a nakonec se nám podařilo sehnat i luxusní auto na cestu. Peugeot Traveller - super kára na dlouhý cesty. Hoodně prostoru a skvělé výbavy. Od kožených sedaček přes panoramatickou střechu až po holografickej displej. Navíc ještě pojme 4 e-biky, plno bagáže a i čtyři né zrovna nejmenší e-bikery.

Za to patří obrovský dík Peugeot Kopecký, kteří nám "Traveller" zapůjčili. Díky!

Konečně za teplem...

Nadešel den s velkým "D". Kola nachystaný, věci nachystaný a v sedm večer vyrážíme směr Finale Ligure. Máme před sebou 1100 kilometrů což je cca 11-12 hodin cesty. Pro ostřílené cestovatele to není moc, ale taky to není málo na jeden zátah...



Cesta rychle "odsejpá", za chvilku tankujeme klasicky na Rozvadově a krájíme další kiláky Německem. Všechno šlo hladce i přes menší sněhovou nadílku ve Švýcarských alpách.

Kolem osmé se blížíme k pobřeží a vyhlížíme moře jako malé děti, když jedou prvně na dovolenou do Chorvatska :-). V 9 hodin parkujeme před apartmánem. Teď už jen vynosit bagáž, hodit na sebe dres a jdeme na věc...


Ještě plni optimismu :-)

Den 1

Po 13 hodinové cestě, vyrážíme na traily. No vlastně né tak úplně, ale o tom až později.

Nejdřív je potřeba se trochu zorientovat v mapě, což nám zabralo asi 15 minut. Vyjíždíme směr Borgio Verezzi, což je městečko asi 6 km podél pobřeží od Finale. Musíme se posilnit, a tak hledáme kde si dát něco k snídani. Trochu bloudíme, ale nakonec se to podaří a stavíme u takového "bistra". Dáme pivko, kafe a nějakou foccaciu. Chlapík z bistra z nás byl tak paf, že nám ještě pak donesl obložený talíř s místními salámy a sýry a další skvělou foccaciu. Nálada je více než dobrá, a tak ladíme směr a po vydatné snídani pokračujeme od moře do kopců. Tady je vlastně všechno do kopce. Takže na nejlepší traily je to z nuly do nějakých 1200 mnm.


Vyjíždíme z města a neustále pozvolna stoupáme. Začínám mít trochu obavy o baterku, ale naštěstí sebou máme nabíječky a"někdo" i náhradní baterku.

Z asfaltu míříme mezi olivové háje tak i to stoupání vůbec nevadí. Po nějakých 10 kilometrech jsme dorazili do malebné vesničky Tovo San Giacomo. Jů restaurace, tak dáme oběd, dobijeme baterky a pojedeme dál směr Rollecoster trail... noo...

Je asi půl třetí a z restaurace nás vypoklonkují, že jídlo fakt né, jdou si prý lehnout. No já bych šel fakt klidně taky, ale jsem tu na kole.. Nakonec jsme z nich dostali alespoň kafe

a něco k pití. Na zahrádce nás nechali dobít kola a se zvoláním ciao majitelé restaurace zmizeli v jarním slunci jak prd ve větru. Celá vesnice jakoby najednou usnula. Nikde nikdo jen my a naše nabíječky na zahrádce :-)

Baterky dostali trochu šťávy a je čas pokračovat dál. Koukáme do mapy jak blbý do glóbusu a vypadá to, že náš cíl je mnohem dál a hlavně výš, než jsem čekali. No po další hodince stoupání asfaltovými serpentýnami mě to už vážně nebavilo. A náhle kde se vzala, tu se vzala šipka -> trail - Madonna della Guardia. Koukáme do mapy, jsou u toho modré a fialové traily..tu bude super! No bylo...


Madonna della Guardia

Asi po kiláku lesní cesty přijíždíme k malebnému kostelíku. Nikde nikdo, jen pod kostelem pár trailů mizících v porostu. Po desetiminutové debatě, který vybrat jsme prostě na jednu stezku najeli.

No, později jsme zjistili, že se jmenuje Kill Bill. Asi to jméno nebude po ladných křivkách Umy Thurman... Po pět seti metrech trail končil takovou asi 2 metrou skalkou. Ani nevíte jak Vám ten e-bike najednou ztěžkne. Po dalších 200 metrech další skalka a tak dál a tak dál. No uvědomil jsem si, že tohle není úplně pro nás. Nejsme žádní DH bombarďáci, ale důchodci na e-bajcích. Po hodině a půl nadávání a házení kola do roští (tímto se klukům omlouvám za svoje hysterické scény) jsme se dostali na silnici. Ta naštěstí vedla už z kopce dolů do Finale. Náladu nám vrátila skvělá večeře, ale bacha! Nedošlo nám, že se tu drží siesta, takže na večeři běžte až tak na sedmou, půl osmou.

Ve městě jsme potkali skupinku českých bikerů, kteří nám poradili ať si pronajmeme shuttle, který nás vyveze nahoru. Začal jsem sondovat a nakonec jsem se dovolal Fabriziovi, který je i místní trail - guide. Prý se bude naší čtyřčlenné skupině věnovat celý den za 50€/os včetně shuttlu. Výhoda je, že Fabrizio má e-bike rád, sám jezdí Trek Powerfly LT 9.7.

Dali jsem velmi krátkou poradu a po odpolední zkušenosti z Kill Billa, rozhodli, že to je určitě dobrá investice. Během pár minut mi přišla zpráva s adresou ranního srazu. Ráno v devět na pláži před hotelem Central.


Den 2

V naší skupině panovala symbióza, a tak jsme si notovali u ranní snídaně v místní pekárně. S čerstvým pečivem a skvělou italskou kávou lépe ani den začít snad nejde. V devět jsme na smluveném místě před hotelem Central. Už tu zevluje pár bajkerů. Chvilku po deváty přifrčí shuttle. Dodávka s vozejkem a zní vyleze paní tak kolem padesáti. Hned se hrne nakládat kola. Do toho se objeví mladej sympatickej Ital Fabrizio. Jsme komplet, můžeme vyrazit. Cestou nám říká plán na dnešek. Shuttle nás vyveze na vyhlášenou základnu NATO BASE odkud vede spousta trailů i těch nejlehčích. Což je přesně pro nás ideální.

Asi po půl hodině jízdy nás dodávka vyhodí těsně pod opuštěnou základnou, která sloužila NATO.

Je na strategickém místě, protože je z ní vidět na tři důležité strany Piemont, Korsiku a také do Francie. Podle místní legendy je celý kopec prošpikovaný tajnými chodbami. Američané když opouštěli základnu, tak ale všechny vstupy zabetonovali. Přístupná jsou pouze prý dvě podzemní podlaží. My jsme tu ovšem hlavně kvůli bikování, takže za pár minut vyrážíme vstříc prvnímu trailu.



Když nás viděl Fabrizio po prvních metrech šestkrát se pokřižoval a bál se, že nás celý domu nepřiveze. Ještě nám dal pár technických rad a sjíždíme první kamenité pasáže. Jména trailů si nepamatuju..ale není to asi úplně podstatný. Prý prostě patří k těm úplně nejlehčím ve Finale.


Trochu jsem si připadal jak neumětel, který je poprvé na kole. Trail byl moc hezký akorát občas následovala trochu víc techničtější pasáž. Podle Fabriho na tom trénujou už malý děti na odstrkovadlech.... Luděk bohužel asi po prvním kilometru hodil tlamu a narazil si rameno. Tím jeho dnešní výlet skončil. Opatrně nasedl na bike a pokračoval na penzion. Byli jsme z toho trochu smutný, ale věřili, že se z toho dostane a další den si užije zase s námi v sedle svýho Kapoha.



Pokračovali jsme tedy dál už jen ve čtyřech včetně Fabrizia. Dnešní etapa měla cca 40 kilometrů a pomalu jsme se po hřebenech sunuli směrem k moři. Trochu jsme skuhrali, že už máme hlad, a tak kolem jedný nás vzal náš učitel a průvodce v jedné osobě na skvělý oběd. Tuhle restauraci byste myslím ani na mapě nenašli. Měl to připravený fakt skvěle. Dáte 15€ na osobu a starají se o Vás jak když jste na návštěvě u babičky. Nosí mísy na stůl. Předkrmy, sýry a fantastické salámy, mísu domácí pasty. Nemáte dost? není problém, rádi vám přidají..no a dezert a kafe si dáte ne?



Wow..jsem jak balón...před tímhle gastro pornem jsme naštěstí dali nabíjet baterky. Znáte to...pro případ. Teď jsem se pro ní nemohl ani ohnout pod lavičku, abych jí vyndal ze zásuvky.


Po vydatném obědě pokračujeme. Čeká nás úchvatný trail s výhledem na moře. Jezdí se tady vyhlášený XC závod 24h Finale. Před třemi týdny tady hořel porost..tak je to dost bizarní podívaná. Ale je tu nádherně...fakt...